Sociální odstup, karanténa a sociální izolace, všechna tato opatření mají ochránit naše zdraví, ale i ony bohužel mají, podobně jako léky, i vedlejší účinky. A tyto vedlejší účinky jsou, opět stejně jako u medikamentů, u každého člověka odlišné. Sociální izolace může sama o sobě negativně působit na naši psychiku a vyvolat stres, podráždění nebo třeba nespavost.
Vadí nám, že nevíme, kdy to skončí
Nejhorší na tom všem je podle odborníků především nejistota. Fakt, že nejsme schopni dopředu odhadnout, jak dlouho budeme muset v sociální izolaci přežívat.
Psycholožka Annegret Wolfová, která působí na univerzitě Martina Luthera v německém Halle, pro rozhlasovou stanici MDR shrnula negativa sociální izolace a konstatovala, že sociální izolace omezuje základní lidskou touhu po společenském kontaktu. Člověk má podle ní přirozenou potřebu být v kontaktu s druhými a být součástí určité komunity.
Pokud bychom věděli, kdy přesně doba sociální izolace skončí, snášeli bychom ji pravděpodobně o poznání lépe. Dělá nám dobře mít vidinu cíle, mety, konce či nového začátku… Většina vojáků někdejší povinné vojenské služby se zúčastnila rituálu, v jehož průběhu si posledních 150 dní základní vojenské služby krátila „stříháním metru“ (čím byl 150 cm dlouhý metr kratší, tím méně dní zbývalo do propuštění do civilu). Nejspíše je takové názorné zhmotnění počtu zbývajících dní psychicky uklidňovalo. Na druhé straně čokoládový adventní kalendář je jeden z příkladů pozitivního rituálu, během něhož se děti projedí jednotlivými okénky až k vánočním svátkům, kterých se nemohou dočkat.
A protože si v současnosti nedokážeme definovat, kdy konkrétně budeme moci opustit svůj domov a navázat společenský kontakt s okolím, na který jsme byli za normálních okolností zvyklí, toto chybějící časové ohraničení nás může stresovat.
Dopady se projeví hned, nebo i za několik let
Seznam vedlejších účinků sociální izolace je dlouhý. Řadí se mezi ně mimo jiné emoční labilita, nespavost, úzkost, snížená schopnost koncentrace. Někteří lidé mohou trpět depresemi, které se mohou objevit později – dokonce až po třech letech.
Informace o COVID-19 na jednom místě
Onemocněni COVID-19 způsobuje koronavirus SARS-CoV-2, jehož epidemie vypukla na konci roku 2019 v Číně, v březnu 2020 byla WHO byla prohlášena za pandemii. Všechny naše texty ke koronaviru a COVID-19 najdete zde.
Výše zmíněná psycholožka Annegret Wolfová zdůrazňuje, že bychom se hlavně měli vyvarovat nadměrné konzumace alkoholu a jiných návykových látek. Studie z roku 2008 totiž ukazují, že nemálo těch, kteří byli v karanténě kvůli výskytu SARS v roce 2003, mělo o tři roky později problém s alkoholismem.
Někteří lidé pociťují úzkost bezprostředně po karanténě. Projevy jsou různé. Mohou se daleko více nežli dříve odvracet od těch, kteří vykazují známky respiračních onemocnění. Mohou se s větším respektem vyhýbat davu. Častěji si mýt ruce. Zkušenosti zdravotníků, kteří se vrátili z misí v Senegalu v souvislosti s ebolou, potvrzují, že se po návratu do rodné země museli potýkat s tím, že se s nimi lidé ze sousedství i příbuzní byli ochotni méně stýkat, případně na jejich adresu trousili nepříjemné poznámky.
Příliv informací škodí
Na světě ale existují i lidé, kteří byli na izolaci zvyklí z úplně jiných důvodů, než je pandemie. Například kapitán ponorky Ryan Ramsey, který sdílel své zkušenosti pro britský deník The Guardian, doporučuje omezit soustavné sledování zpráv. O tom, co se děje, se podle něj stačí informovat jedenkrát denně.
Zbylý čas můžete využít na jiné aktivity, například na cvičení, ne nadarmo se říká „ve zdravém těle, zdravý duch“.
Dále je podle něj důležité dodržovat denní rutinu, každý den provádět úkony v přesném pořadí, rozlišovat pracovní dny od víkendů. (Držet se zaběhnutého režimu a rituálů doporučuje také psycholog Vilém Urban v článku Jak pracovat z domova a nezbláznit se z toho.) Je dobré se zaměřit na to, čemu se v současnosti můžete věnovat, nikoliv pomýšlet na to, co vám bylo odepřeno.
Voláme si, máme společné téma
Annegret Wolfová nabádá k tomu, aby lidé zůstali v kontaktu s rodinou i s přáteli, ať už prostřednictvím moderních technologií, nebo třeba i dopisů. Toto doporučení lidé většinou podvědomě plní, protože mají nyní všeobecně větší potřebu zavolat svým blízkým nebo přátelům, na které v době před pandemií měli často jen velice málo času.
Člověk je zkrátka nadmíru společenská bytost, která doslova prahne po sociálním kontaktu, píše německý Spiegel. Za současné situace si musí odpustit klábosení s kolegy během polední přestávky, hovory u kávy či piva s přáteli.
Údaje od českých mobilních operátorů ukazují, že se počet telefonních hovorů rapidně zvýšil, prodloužila se i samotná délka hovoru. Jistou část má na svědomí komunikace mezi spolupracovníky, kteří pracují z domova. Témata hovorů ovšem podle Spieglu nejsou ryze pracovní, lidé často se svými kolegy sdílejí své pocity, myšlenky nebo obavy.
Těch druhých se vyptáváme, jakým způsobem se změnil jejich život, jak donutí své děti, aby vypracovávaly domácí úkoly nebo jestli se obávají možné nákazy. S pandemií máme najednou palčivé téma, o kterém můžeme dlouze diskutovat, protože nás všechny ovlivňuje nebo i znepokojuje. Při telefonním hovoru můžeme mít pocit, že jsme si s tím druhým blíž, navzdory fyzické vzdálenosti. Tyto rozhovory nám pomáhají regulovat emoční rovnováhu, která může být narušena přísunem negativních zpráv z médií.
