Možná vás to už napadlo. Když vidíte, že se vaše malé dítě vzteká nebo je nešťastné, ať už proto, že mu stále padá věž z kostek, nebo proto, že chce lízátko a vy mu ho nechcete dát, pevně ho sevřete do náručí. I přes jeho počáteční odpor, držíte ho, dokud napětí nepovolí a dítě se neuklidní, i když to někdy znamená, že se také rozpláče. Ovšem už ne vzteky, ale úlevou.
Přesně takhle se zjednodušeně dá popsat takzvaná terapie pevným objetím. Kontroverzní metoda, jejíž velkou propagátorkou je dvaaosmdesátiletá německá psycholožka českého původu Jiřina Prekopová. Ta o své metodě dodnes přednáší na celém světě a část dětských psychologů a terapeutů ji považuje za svůj vzor. Nejen kvůli této metodě, ale také například kvůli slavné knize Malý tyran, v níž popsala, jak může nevychované malé dítě ovládat a tyranizovat celou rodinu. Či kvůli tomu, že Prekopová ve svých dílech a na svých přednáškách neustále hovoří o nutnosti obnovit v rodinách lásku, jejíž nedostatek podle ní stojí za mnoha výchovnými a psychickými problémy.
Hodiny trvající objetí
Objetí je forma smírného řešení konfliktů v rodině, říká Jiřina Prekopová
Terapie pevným objetím je ovšem hodně kontroverzní. Něco jiného je totiž její použití u normálního dítěte, které jen prochází například obdobím vzdoru a něco úplně jiného její používání jako léčebné metody u dětí, které mají autismus či jinou poruchu sociální interakce, kvůli níž se uzavírají do sebe a se světem nijak nekomunikují.
Pohled na použití této terapie může v takových případech mnoho lidí šokovat, protože pevné objetí může trvat ne pár minut, ale také desítky minut či v krajním případě i několik hodin. Rodič navíc dítě nemusí držet v náručí, ale měl by ho například zalehnout na zemi a nedbat jeho naříkání.
Přečtěte si: Hipoterapie – když vás léčí kůň
Metoda proto vyvolává nejen mezi odborníky, ale i mezi rodiči, kteří ji poznali blíže, velké debaty. Názory na ni jsou ostře vyhraněné – má jak nadšené příznivce, tak kritiky, kteří ji považují dokonce za nebezpečnou. Zvláště pokud se používá například u dětí s autismem, což Jiřina Prekopová doporučuje a část odborníků zabývající se tímto postiženým ostře odmítá, protože podle nich může tento přístup dětem ublížit. Nehodí se podle nich už proto, že autismus je vrozená porucha na fyziologickém základě, nikoli psychická potíž.
Může za autismus nedostatek emocí?
„Příčinou autismu je nedostatečně rozvinuté emoční pouto,“ namítá však psycholožka Prekopová, která tvrdí, že za sebou má mnoho případů, kde se původně vůbec nekomunikující dítě díky této metodě postupně naučilo dávat najevo emoce či se dorozumívat s rodiči. Ani ona nicméně neslibuje, že se dítě autismu nebo závažných poruch v komunikaci zbaví úplně.
Film ČT o terapii pevným objetím Mámo, táto, obejmi mě vyvolal značný rozruch
Kritici však považují tento postup za příliš násilný a pro dítě nepochopitelný, takže ho zavrhují, ačkoli se zdá, že u některých dětí či dospívajících zmírňuje poruchy chování. „Dva naši dospělí klienti hovořili o terapeutických setkáních, kterých se jako děti zúčastnili, jako o znásilňovačkách,“ uvedla například lékařka Kateřina Thorová, specialistka na autismus, ze sdružení APLA v pořadu Hyde park na ČT24. Podle ní je chování rodičů při této terapii pro postižené děti nepochopitelné a může v nich vyvolat strach či pocit bezmoci. Za zásadní chybu považuje to, že se metoda používá, ač s ní dítě zjevně nesouhlasí.
Podle ní není navíc možné si tímto způsobem vymoci lásku. Uvádí, že stres, který dítě při terapii prožívá, může mít negativní dopad na jeho psychické zdraví, způsobit třeba noční pomočování, vyvolat pocity ponížení, snížené sebehodnocení, u dotekově hypersenzitivních dětí velkou bolest, posttraumatický syndrom, rozvoj úzkostné poruchy a dokáže krátkodobě i dlouhodobě narušit vztah dítěte a jeho rodiče.
Čtěte dále: Kdy jít s pomočováním dítěte k lékaři?
Co se děje při terapii
Jak tzv. terapie pevným objetím vypadá? Rodič dítě pod dohledem terapeuta silně obejme, bez ohledu na jeho křik, pláč, snahu se bránit. Terapie probíhá vsedě na židli, ale také třeba vleže na zemi. „Poprvé jsem tuto metodu vyzkoušela už před několika desítkami let u sedmiletého syna jednoho místního sedláka, díky ní se moc zlepšil, přitom do té doby nekomunikoval,“ popisuje terapeutka Prekopová.
Prekopová sama přitom varuje před tím, aby se do terapie pouštěli rodiče sami, bez dohledu odborníka. Podle ní je navíc potřeba, aby psycholog, vyškolený pro práci s touto metodu, pracoval s celou rodinou a snažil se obnovit vztahy mezi všemi jejími členy, pouhé objímání dítěte nestačí. „Metodu je nutné vnímat jako celek a hodnotit její celkový výsledek, nikoli jen vypjaté chvíle, které jsou dítěti nepříjemné,“ říká Jiřina Prekopová, která v Česku spolupracuje s psychologem Jaroslavem Šturmou. Ten varuje před tím, aby se rodiče – a to nejen ti, kteří mají autistické děti – pokoušeli metodu používat jako způsob, jakým přinutí dítě k poslušnosti. O to totiž jít nemá.
Čtěte dále: Klid, dokonalý rodič neexistuje!
Dneska už se dcera usmívá
Ani on nepopírá, že metoda působí na pohled drsně, ale že jí v očích veřejnosti ubližuje i to, že se její použití vytrhuje z kontextu. „Emoční konfrontace v počátečním stadiu s sebou nutně a správně nese i vzájemné vyjádření bolesti, tísně a zranění citových prožitků. Jejich vyjádřením dojde k jejich uvolnění a rozpuštění i k setkání v hlubší rovině bytostného sepětí mezi rodičem a dítětem,“ vysvětluje renomovaný psycholog. Podle něj je nutné, aby si všichni účastníci terapie – tedy rodiče i děti, pokud je to možné – uvědomili, že se mají rádi a že je třeba proměnit bolest a hněv ve vzájemné přijetí. On sám spolupracuje s několika rodinami, jejichž dětem s autismem či jinými závažnými poruchami komunikace jiná metoda nepomohla, kdežto terapie pevného objetí jejich vztah k dětem a zejména možnost s nimi komunikovat zlepšila. „Nakonec pozorujeme šťastné dítě v náruči šťastné matky nebo otce a uvolněné dítě usmířených rodičů,“ říká psycholog Šturma.
Taková je například devítiletá Kristýna z Prahy – její rodiče tvrdí, že většina odborníků na autismus, s nimiž se setkali, nad jejich dcerou zlomila hůl, protože dívka je příliš uzavřená do sebe a je navíc výrazně vývojově opožděná. Její rodiče nakonec narazili právě na metodu pevného objetí a setkali se dokonce s její zakladatelkou, u níž absolvovali několik sezení. Dneska je na Kristýnce stále vidět opoždění, které zřejmě nikdy nedožene, s tím jsou rodiče smíření, stejně jako s tím, že si s dcerou normálně nepopovídají. Ale na první pohled jde o usměvavou a spokojenou holčičku, která nemá problém přitulit se matce či otci a dát najevo, že se jí něco líbí či naopak nelíbí. To předtím, než ji zkusili objímat, její rodiče vůbec neznali.
